Museli jsme mít i ochranku. Dívky nám stanovaly před domem, vzpomíná Lehký z Luneticu

Kromě toho, že je zpěvákem známé české kapely Lunetic, byl Aleš Lehký 13 let moderátorem pořadu Snídaně s Novou. Nejen o tom, jak si užívá zaslouženého volna a co dalšího s kapelou plánuje, mluvil v pořadu TALK! s moderátorkou Barborou Šimkovou.

Začátky skupiny Lunetic byly podle zpěváka Lehkého bouřlivé. Na úspěch to podle jeho slov zezačátku nevypadalo. Nikdo z nich neměl s opravdovým děláním hudby žádné zkušenosti.

„Mladí lidi mají bláznivé nápady a jdou do všeho po hlavě. Měli jsme jednoho kamaráda, který měl počítač, co uměl udělat nějakou základní hudbu. Desku jsme nahráli díky našemu prvnímu manažerovi Pavlu Ramešovi, který to zaplatil. Tenkrát byl odvážný,“ vzpomíná zpěvák.
Úspěch díky díře na trhu

S pomocí skladatele Stana Šimory pak nahráli dva singly, a to konkrétně písně „Máma“ a „Nebýt sám“. „Talentu jsme dvakrát moc neměli, ale chutě do toho ještě víc. Objížděli jsme vydavatele a nikdo to nechtěl,“ směje se Lehký.

Smlouvu nakonec podepsali díky dobrému postřehu Martina Červinky o díře na trhu. „Já tuším, že ji za mě možná podepisovali ještě rodiče. Já možná nebyl ani plnoletý,“ dodává zpěvák.

Rychlá sláva v mladém věku

Prakticky ze dne na den se pak stali známí po celé republice. „Přišly první peníze. Sláva. Dívky nám spaly u domů ve stanech. Měly tam stanové městečko. U hotelu nám zpívaly do půlnoci, než musely domů. Jezdily za námi po celé republice,“ zmiňuje Lehký.

Tehdy nebylo členům Luneticu ani 20 let. „S člověkem to zamává, když je mu osmnáct devatenáct let. Najednou tě všichni obdivují. My jsme museli mít ochranku, na autogramiádu chodilo pět tisíc plačících 13letých dívek, které byly totálně šílené,“ říká hudebník.

Ačkoliv za svoji kariéru dostal Aleš Lehký nespočet pracovních nabídek v Praze, ze severu Čech se nikdy nepřestěhoval. „S Luneticem jsme v Praze byli hodně, spali jsme po hotelech, někdy i několik týdnů. Nikdy jsem neměl tu touhu. Já mám rád malé město, mám tam spoustu kamarádů, rodinu a jsem takhle založený,“ vysvětluje Lehký.

Zároveň mluví i o osudu jednoho z členů kapely Martina Kociána. „Martin od nás z kapely, ten v Praze jeden čas žil a celkem ho to semlelo. Pro mě to byl odstrašující příklad,“ popisuje. Denně tak při moderování dojížděl do Prahy a z Prahy kolem sto kilometrů.

Na celý rozhovor se můžete podívat pod titulkem článku.
Zdroj: https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/655938-museli-jsme-mit-i-ochranku-divky-nam-stanovaly-pred-domem-vzpomina-lehky-z-luneticu